S rychlým rozvojem automobilismu roste geometrickou řadou množství ojetých pneumatik v celém světě a problém "co s nimi" se přes mnohé pokusy a snahy odborníků různých profesí zůstává, nebo spíše se stává stále akutnější. Některé možnosti, jako např. plnivo asfaltových silničních směsí nebo polyuretanových povrchů sportovišť jsou dobré a perspektivní. Problém je v tom, že k těmto účelům lze zpracovat jen menší množství celkového objemu odpadových pneumatik a navíc se k těmto účelům hodí jen některé jejich druhy. Spalování pneumatik za účelem získání zdroje tepla je neobyčejně technicky a tím i ekonomicky náročné a znamená vlastně výstavbu složitého chemického závodu k zneškodnění a zpracování všech odpadních produktů, při hoření vznikajících. Zpracování odpadové pryže chemickou cestou k získání výchozích složek se zatím průmyslově použitelným způsobem nepodařilo přes mnohé pokusy. Jediné částečně chemické zpracování se tak omezilo na výrobu regenerátu; problém je v tom, že regenerát lze použít jako příměs do výroby nových pneumatik či jiných pryžových výrobků pouze v minoritním množství a tak ani tento způsob zpracování problém neřeší. Pokud se nenajde dokonalý způsob chemického rozkladu na původní složky bude spočívat řešení problému odpadových pneumatik v kombinaci dílčích využití. Čím více jich bude nalezeno, tím lépe a tím pomaleji porostou novodobé civilizační hory z pneumatik.