Furanový polymerbeton byl nazván berol (BEton-fuROL) a proti jiným druhům polymerbetonů vyniká dvěma výjimečnými vlastnostmi: má bezkonkurenčně nejvyšší chemickou odolnost jak kyselým, tak alkalickým prostředím, ve specielní úpravě i silným rozpouštědlům a nevyrábí se z ropy (jejíž zdroje jsou na zemi omezeny), ale ze zemědělských a dřevních odpadů s obsahem pentozanů, vznikajících na zemi opakovaně fotosyntézou (tedy ze zdrojů nevyčerpatelných, pokud bude člověk na zemi moci žít). Poměr inertních minerálních plniv a pojiva je pro dosažení nespojité pórovitosti výsledného materiálu ca 8 až 11 ku 1 (hmotnostně) v závislosti na mezerovitosti a typu plniva; takový materiál je po vytvrzení kapalinonepropustný, s pevností v tlaku kolem 50 MPa a v tahu za ohybu kolem 12 MPa, s modulem pružnosti ca 18 až 25 tisíc MPa a mezním protažením kolem 1%. Berol lze vyztužovat ocelovými pruty i vlákny, ale také skleněnými provazci i vlákny, uhlíkovými a některými polymerními vlákny. Kombinace vysoké pevnosti a enormní chemická odolnost předurčují použití berolu tam, kde může být obou vynikajících vlastností využito současně, tj. zejména pro různé konstrukce (nádrže, potrubí, kanály atd.) zejména v chemickém, textilním, papírenském a jiném průmyslu, kde se s různými agresivními látkami pracuje.

Z polymerbetonů lze úspěšně (a hlavně ekonomicky) vyrábět takové stavební nebo případně strojní prvky a konstrukce, u nichž se co nejvíce využije jejich specifických vlastností, jako vysokou pevnost, vysokou chemickou a atmosférickou odolnost, vysoké tlumení dynamických impulsů, nízkou tepelnou vodivost atd. a současně relativně snadnou a rychlou výrobu. Pro řadu prvků byla vyvinuta technologie výroby a výrobní zařízení, z nichž jsou dále uvedeny ty nejdůležitější.