Kolem roku 1950 se objevily první pokusy o vytvoření nového materiálu, syntetického betonu a byly zaznamenány první patenty na toto téma. Název syntetický beton vystihuje jen velice nepřesně nový materiál, neboť ve skutečnosti každý beton, podobně jako většina materiálů vyrobených člověkem, je syntetický, tedy umělý, v přírodě se nevyskytující. Jde o materiál, který svou strukturou je podobný cementovému betonu, známému již mnoho století, ale jeho pojivo je tvořeno výhradně syntetickou makromolekulární, tedy organickou hmotou, syntetickou pryskyřicí. Proces tvrdnutí je proto rovněž odlišný: namísto hydratace cementového pojiva za příměsi vody dochází zde k polyreakci (polymeraci, polyadici či polykondenzaci) syntetické pryskyřice dodávané do systému v monomerním stavu. Materiály tohoto typu se na základě mezinárodní konvence z roku 1984 nazývají polymerbetony se zkratkou PC (z anglického Polymer Concrete) na rozdíl od materiálů s cementovým pojivem modifikovaným polymerem, jež se označují v češtině jako betony s přísadou polymeru a zkratkou PCC (z anglického Polymer Cement Concrete). Výrazy jako plastbeton (pro PC) nebo polymerbeton (pro PCC) převzaté z ruského plastobeton nebo polymerobeton jsou proto výrazově i věcně nesprávné a pouze vnáší do terminologie i popisu nových materiálů zmatek.

Prvé polymerbetony byly vyrobeny s použitím epoxidové pryskyřice, následované polyesterovou (nenasycenou) pryskyřicí a v zápětí pryskyřicemi furanovými (furylacetonovými, furylalkoholovými a dalšími), pokud se neberou do úvahy systémy s pryskyřicemi fenolformaldehydovými, melaminformaldehydovými, močovinoformalde- hydovými, které byly používány pro různé výrobky již před druhou světovou válkou (např. bakelit).

Polymerbeton je směs hrubých i jemných částic (plniv) a polymerního pojiva, které nahrazuje pojivo z portlandského cementu a vody konvenčního betonu. Typické pryskyřice užívané pro pojivo jsou nenasycené polyestery, epoxidy a metylmetakryláty, případně jejich některé směsi.

Po následné polymeraci iniciovaného pojiva vznikne tuhá hmota typu vytvrzeného betonu. Na rozdíl od hydratovaného cementu, který sestává z oddělených částic pojiva slepených k sobě, představuje polymerní pojivo kontinuální fázi - pojivo je v podstatě jeden kus, s plnivem umístěným uvnitř.