Na všech nástupištích různých kolejových dopravních prostředků, zejména pak tam, kde úroveň nástupiště je výrazně nad úrovní kolejí, je třeba zabezpečit, aby cestující byli vhodným způsobem upozorněni na nebezpečí, které jim přílišným přiblížením ke kolejovému prostoru vzniká. Obvykle takové upozornění spočívá v umístění horizontálního značení na podlahu nástupiště. Děje se tak ponejvíce opakovaným nanesením (nátěrem či stříkáním) barevných, nejčastěji bílých, souvislých nebo přerušovaných pruhů v předepsané bezpečné vzdálenosti od kolejového tělesa, za kterými by se cestující -kromě výstupu a nástupu- neměli pohybovat. Takto provedené horizontální značení vyžaduje neustálou údržbu, spočívající v častém opakování (obnovování) nátěru, který se provozem rychle stírá a tím ztrácí svou výstražnou funkci. Ve všeobecně známém nedostatečném organizačním a personálním zabezpečení těchto činností vskutku dochází k tomu, že výstražné pruhy (pásy) na nástupištích převážnou část roku chybí nebo jsou nevýrazné a tím nečitelné a v důsledku toho i bezpečnost cestujících je výrazně ohrožována. Některé řídké pokusy o řešení tohoto problému pásy z barevně odlišeného betonu nebo keramiky z různých důvodů selhaly. Betonové tvárnice nelze použít s nadějí na dlouhou trvanlivost a neměnný estetický efekt v exteriéru, což je případ většiny nástupišť vlakových. Kromě toho barevnost betonových deskových tvárnic lze jen obtížně zabezpečit v dostatečně jasných odstínech, obrusnost je relativně velká a tím i tvarová neměnnost pochybná a konečně vzhledem k relativně malé pevnosti betonu je třeba tvárnice vyrábět ve velkých tloušťkách, má-li se zabránit jejich popraskání a rozpadu např. účinkem pojíždění transportních vozíků. Malá odolnost obrusu je překážkou i při aplikacích interiérových (např. metro), a nic na tom nezmění ani použití moderních systémů betonu s tzv. vsypem obrusu odolných materiálů do nášlapné vrstvy. Keramické desky či tvárnice, pokud jsou provedeny v úpravě odolávající opakovanému mrazu a tání, lze sice použít i v exteriérových podmínkách, nicméně jiné vlastnosti, jako je např. malá houževnatost a kluzkost zejména vlhkého nebo mokrého povrchu širší aplikaci těchto materiálů patrně brání. Každý náraz těžšího břemene na takové dlaždice, a to i při dokonalém celoplošném uložení do dobré cementové malty, vyvolává potencionální nebezpečí poruchy, odštípnutí nebo prasknutí. Další rozvoj takové poruchy iniciuje pak již daleko menší mechanické namáhání.

Jedním z nejúčinnějších způsobů řešení trvalých, kontrastních, nekluzkých, pevných a málo obrusných bezpečnostních pruhů v exteriérových i interiérových podmínkách provozu, nevyžadujících dokonce žádnou údržbu po celou dobu jejich životnosti (která i v nejtěžším provozu se pohybuje v desetiletích) je použití polymerbetonových povrchů. Nejčastějí půjde o polymerbetonové, do hmoty probarvené desky s povrchem upraveným k dosažení naprosté nekluznosti i v mokrém stavu, vysoce pevné (a tím relativně tenké, lehce manipulovatelné a zabírající malou konstrukční výšku) a houževnaté, s vysokou odolností obrusu, neobyčejně trvanlivé (srovnatelně se žulou) a odolávající beze změny vlastností trvale opakovanému zmrazování a tání i různým chemickým účinkům. Pásy z těchto dlaždic je možno provádět pouze v bílé barvě, nebo v úpravě bílá-černá, nebo v jakékoli jiné barvě podle přání investora a v souladu s přijatými bezpečnostními předpisy, např. s definovanými výstupky, které mohou rozpoznat nevidomí. Je zřejmé, že dlaždice tohoto typu mohou být použity stejně úspěšně i pro jiné účely, než nástupiště kolejových dopravních prostředků, jako jsou např. naváděcí či omezující pruhy na parkovištích, u benzinových čerpadel, letištích atd. Nástupiště je však velice úspěšně a esteticky možno opatřit také bezespárou syntetickou podlahovinou (jinými slovy bezespárou polymerbetonovou vrstvou), kterou je možno upravit desítkami způsobů podle přání, samozřejmě s bezpečnostními pruhy v libovolné barvě přímo v podlahovině (tedy opět beze spár). Je možno např.barevně pojednat každé nástupiště odlišně a tím zlepšit orientaci. Bezespárost bude oceněna všemi, kteří odvážejí či přivážejí svá zavazadla na vozících, stejně jako personálem nádraží, obsluhujícím dopravní a poštovní služby. Navíc lze nástupiště, které je vždy opatřeno obrubníkem, kombinovat s polymerbetonovými obrubníky, které mohou být provedeny v jakémkoli tvaru i barvě a tak ještě více posílit estetickou jednolitost úpravy a zvýšit dále bezpečnost cestujících. Zabudování vodících pruhů pro nevidomé ze specielních polymerbetonových dlaždic nečiní také žádné potíže.