Na řadě míst v naší zemi (např. v některých lázeňských městech), stejně jako na mnoha místech Evropy (např. ve Španělsku) nebo i na takových exotických místech jako jsou Kanárské ostrovy, se používají pro povrchy chodníků keramické dlaždice, které jakoby napodobují mozaiku z chodníkových kostek. Desky cca 250 x 250 mm jsou rozděleny zářezy o šířce i hloubce cca 5 mm a kladeny do cementového lože. Povrch dlaždic až na uvedené zářezy je rovný a hladký (jak ani u keramických prvků jinak nemůže být), což vede k tomu, že povrch je zejména v mokrém stavu kluzký a pro chodce ne příliš bezpečný. Zářezy samy nemohou tomu zabránit, i když samozřejmě nebezpečí uklouznutí chodce poněkud snižují. Vzhledem k mechanickým vlastnostem keramiky, které nelze nijak zásadně ovlivnit, dochází k porušování dlaždic při nájezdu nebo přejezdu automobilem přes chodník, příp. k odlamování či tříštění dlaždic při pádu nebo nárazu těžkého předmětu. To výrazně znehodnocuje zejména estetický dojem, ale může být i zdrojem kolizí pro chodce a samozřejmě to snižuje životnost celé chodníkové úpravy.

Pokrok ve znalosti vlastností, mechanického, fyzikálního a chemického chování polymerbetonů a tovární zvládnutí výroby prvků z polymerbetonů ve stejnoměrné kvalitě umožnilo i rozvoj chodníkových dlaždic ve tvaru, na který již obyvatelé i architekti byli zvyklí, nicméně s vlastnostmi značně odlišnými. Při výrobě polymerbetonových dlaždic bylo plně využito výhod, který tento materiál poskytuje. Povrch dlaždic byl modelován obdobně, jako vypadá štěpná plocha přírodního kamene, což zejména výrazně zlepšilo protifrikční vlastnosti povrchu a zvýšilo bezpečnost chodců proti uklouznutí. Velikost dlaždic byla volena obdobně, jako by byla složena ze 16 mozaikových kostiček s cca 5 mm širokou mezerou, takže rozměr jedné dlaždice je 257 x 257 mm a 16 dlaždic tak pokryje plochu 1,088 m2. Průměrná tloušťka dlaždic je volena trojí, podle předpokládaného zatížení a způsobu uložení: 40 mm, 35 mm a 30 mm. Tím se rovněž významně mění i cena dlažby (neboť jak je obvyklé u polymerbetonových výrobků cena materiálu je největší položkou) a dlažbu lze přizpůsobit i finančním možnostem investora.

Polymerbetonové dlaždice mohou být vyrobeny v jakékoli barvě podle požadavku objednatele ke splnění libovolných představ architekta. Běžně se vyrábí v barvě zářivě bílé, černé a hnědočervené. Přizpůsobování velikosti dlaždic např. u okrajů, kanálů a pod nepůsobí žádný problém: lze použít běžné zařízení, používané kameníky, ať jde o řezání nebo štípání. Dlaždice vzhledem k jejich vysoké pevnosti (tlak cca 100 MPa, tah za ohybu cca 20 MPa) lze ukládat jak "na tvrdo", tj. do betonového nebo cementového lože (pak ovšem se použije dlaždic s nejmenší tloušťkou), tak do poddajného, štěrkopískového, pískového či štěrčíkového lože, tak jako se ukládá běžná mozaiková kamenná dlažba. Tento druhý způsob má výhodu především proto, že povrch dlažby je vzápětí po smočení suchý (voda se může snadno vsáknout do země) a lze jej doporučit především tam, kde dochází k silným mrazům. Na druhé straně tvrdé uložení zajišťuje vysokou životnost dlažby bez porušení i při častém přejezdu vozidel (ovšem také v závislosti na únosnosti podkladní betonové či cementové vrstvy). Odolnost obrusu polymerbetonových dlaždic, stejně jako odolnost atmosférickým vlivům, včetně různých civilizačních prostředí, jako jsou posypové soli, kyselé deště či různé ropné produkty je extrémně vysoká a nemá zatím prakticky v jiných materiálech konkurenci. Odolnost ropným produktům spolu s vysokou odolností obrusu, solím, mechanickému namáhání, snadnou barvitelností do hmoty a snadnou a opakovatelnou rozebíratelností přímo předurčují tyto dlažby pro např. čerpadla pohonných hmot.

Pro výrobu polymerbetonových dlaždic s výše popsaným povrchovým reliéfem byla vyvinuta, zkonstruována a postavena výrobní linka pro produkci cca 75m2 dlažby za směnu, zatím v tloušťce 40 mm. Výrobní zařízení pro jiné tloušťky je totožné, pouze formy je nutné k tomu účelu rekonstruovat či nově vyrobit podle připravené dokumentace.