Většina pochozích plochých střech, teras a jiných ploch, které mají sloužit jednak jako vodotěsná zábrana proti atmosférickým vlivům (dešti, sněhu) a současně jakémukoli provozu (chodců, vozíčkářů, restauračním účelům atd.) byla řešena klasickým, tzv. mokrým způsobem. Na vodotěsnou izolaci se kladla nejprve ochranná vrstva obvykle vyrovnávacího, nebo tepelně izolačního betonu, příp. jiná vrstva tepelně izolační a na ni pak vrstva pochozí buď betonová nebo z keramických či jiných dlaždic do maltového lože. Jakékoli porušení vodotěsné izolace, které lze očekávat po určité době od zhotovení téměř vždy, znamenalo nákladnou rekonstrukci větší části střešního pláště, bourání betonu, jeho odvoz, vyspravení vodoizolačních vrstev a prakticky úplnou obnovu všech vrstev nad nimi ležících. Taková rekonstrukce je nejen nákladná, ale časově náročná, pouze sezónně proveditelná a životní prostředí značně obtěžující.

Myšlenka zachovat obvyklý neobrácený systém střešní, tedy takový, kdy jako např. u nepochozích plochých střech je poslední, vnější vrstvou vodotěsná izolace, a současně umožnit na těchto plochách provoz a využít je např. k rekreační činnosti, vedla k principu tzv. suché dlažby, která provoz umožní a zároveň nejen ochrání vodotěsnou izolaci před jeho přímým působením, ale zejména umožní jakoukoli opravu vodotěsné izolace kdykoli a bez problémů provést. K tomu byly vyvinuty specielní pryžové podložky, které mají zajistit nejen roznášení vnějšího zatížení vlastní hmotnosti dlaždic i provozu na dostatečně velikou plochu, která by zajišťovala, že nedojde k porušování vodotěsné izolace, ale též zajistit nepohyblivost dlaždic. Dešťová voda pak odtéká ihned spárami mezi dlaždicemi (které opět musí zajistit ve stejné šířce podložky svými distančními výstupky) k vodonepropustné vrstvě a po ní ke střešním sběračům; dalším příznivým efektem takového uspořádání pak je, že povrch dlažby, tedy povrch střechy zůstává trvale suchý. Estetické i praktické hledisko vyžadovalo, aby dlaždice byly dostatečně velké a počet spar přiměřený; také ekonomické hledisko směřuje k omezení počtu pryžových podložek na nezbytně nutnou míru. Protože ale beton, který se nabízel jako první pro výrobu dlaždic, měl-li by splnit obvyklé nároky na užitné zatížení 500 kg / m2, vzhledem ke svým mechanickým vlastnostem vychází příliš tlustý, dlaždice příliš těžké a střechu příliš zatěžující (s vyvolanou nezbytností zesílení nosné konstrukce a tedy její zdražení) a také proto, že beton, i velmi dobře vyrobený může odolávat nepříznivému atmosférickému působení bez vnějších změn jen krátkou dobu, hledaly se jiné vhodnější materiály. Teprve polymerbeton všechny požadované potřeby splnil. Dlaždice COMCON SD rozměrů 400 x 400 mm vyhoví bezpečně pro dané zatížení již při tloušťce 26 mm a proti betonovým se tak ušetří cca polovina hmotnosti. Navíc polymerbetonové dlaždice je možno vyrobit v jakékoli barvě, s jakýmkoli strukturním uspořádáním povrchu, a jejich vysoká životnost beze změny barvy i struktury a netečnost k atmosférickým vlivům je předurčuje k takovému nasazení v exteriéru.